Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Želešic

 Podle textu P. Vítězslava Grmely
 (vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v roce 2003)

 V roce 1267 patřily Želešice Ladislavu ze Želešic. Po husitských válkách uchvátil díl Želešic Jan Zajíc z Valdeka, ale roku 1446 byl od biskupa Pavla pohnán před soud, zbaven držby a díl jako léno byl dán Václavu Ryšanovi. Roku 1566 biskup Vilém Prusinovský vykoupil díl, přidal ho k dalším državám a vytvořil chrlické panství. Želešice patřily k tomuto panství až do roku 1850. Větší díl však drželi dědicové po Ladislavu ze Želešic. Sestry Gertruda a Perška (poslední z tohoto rodu), které byly ve službách manželky Jana Lucemburského Elišky, svůj díl odkázaly jeptiškám dominikánského kláštera sv. Anny v Brně. V klášterním držení zůstal tento díl až do jeho zrušení v roce 1782.

V 15. století se v Želešicích začalo těžit stříbro. Blahobyt obyvatel se zvýšil jednak objevením stříbra, ale také prodejem polních plodin a vína. Z vděčnosti za boží dobrodiní se obyvatelé rozhodli, že postaví na blízké hoře kapli zasvěcenou Nejsvětější Panně a Matce Ježíšově, a v ní odslouží modřický farář dvě mše týdně.

Z pozdně gotického období jsou původní zdi presbytáře a lodi, pískovcová žebra klenby v presbytáři s dvěma svorníky (na jednom je znak Želešic, na druhém plastika P. Marie), pozdně gotický portálek v lodi, gotická křtitelnice s letopočtem 1491, žulový portálek do podvěží, ostění oken a zvenčí opěráky presbytáře. Rovněž vítězný oblouk (asi do výše 2 metrů) je z gotického zdiva. Omítka byla ručně hlazená a na některých místech se zachovala.
Z původního gotického inventáře je především socha P. Marie, bývalý svatostánek ve zdi, kámen v dlažbě za hlavním oltářem, dveře do sakristie a měděný postříbřený pacifikál. Z maleb se zachovalo jen 7 gotických konsekračních křížů, v místech nynějších bočních oltářů malba závěsu a na bočních stěnách lodi mramorování. Na věži je zvon z roku 1505 s nápisem Regina coeli laetare Alleluja a reliéfem Ukřižování.

Svůj středověký ráz ztratil kostel přestavbou v roce 1723. Zdi kostelní lodi byly zvýšeny asi o 150 centimetrů, kostel byl zaklenut valenou klenbou s výsečemi a byla proražena nová okna. Také vítězný oblouk původně lomený) byl zaklenut půlkruhovitě a ve zdi nad vítězným obloukem byly vytvořeny výklenky a v nich umístěny sochy sv. Jiří, sv. Floriána a sv. Václava. Omítka uvnitř kostela byla vyrovnána silnými nánosy (přikryla tak starou i s malbami). Kostel byl omítnut i zvenčí. Srovnání malty s omítkou hřbitovní zdi svědčí o tom, že také ta byla v této době postavena.

Přestavba v roce 1733 změnila vzhled věže, která byla asi o 3 metry zvýšena, a byly vsazeny nové okenice.

Poslední větší přestavba pochází z roku 1795. Tehdy byl kostel směrem k západu prodloužen (o celé poslední klenební pole), postaven nový hudební kůr a vybudován hlavní vchod v západní stěně. V interiéru kostela z této doby pocházejí oltáře, kazatelna a křtitelnice. Po prodloužení kostela byl pořízen i nový inventář: hlavní oltář s obrazem od Ferdinanda Lichta (1750 -1822), svatostánek patrně od Schweigla. Boční oltáře sv. Josefa a sv. Antonína pocházejí z roku 1799.